Diagnóza: touha po štěstí. Zákeřný virus dokáže deaktivovat celý rozumový systém jedince a nasměrovat ho k realizaci jediné zhoubné myšlenky. Být šťastný. Infikovaný pacient se nedokáže soustředit na nic jiného a neštítí se použít žádných prostředků k dosažení svého cíle. Jeho srdce úplně zkamení. Méně průbojní jedinci si pro tento jediný pocit zničí játra a mozek psychotropními látkami. Posledními stadii onemocnění jsou totální posedlost a smrt. Pozor, postižený může být nebezpečný svému okolí!
Špatná zpráva je, že různými stupni této choroby trpíme asi všichni. Zkuste si představit, oč jednodušší by byly naše životy, kdybychom se nepachtili za touto nedosažitelnou metou. Čím více se k ní blížíme, tím více nám uniká. Čím více indicií štěstí získávámme, tím více bychom chtěli být ještě více šťastni. S jídlem roste chuť. A kdyby snad někdo podlehl imaginární iluzi, že se mu jej podařilo získat, zjistí, že štěstí sedí vlastně úplně někde jinde. Navíc se stejně nedá unést. Virus je dokonce tak zákeřný, že modifikuje podvědomí a do lidské paměti podsouvá představy, že jedinec kdysi šťasten byl, i když to tak v inkriminovanou dobu zrovna necítil.
Virus štěstí pronásleduje člověka od nepaměti. První se nakazili už Adam s Evou, když snědli jablko ze zakázaného stromu. Podle jiné hypotézy byl virus zavlečen na Zeměkouli impaktem meteoritu, ještě než se globálně rozzuřila doba ledová. Nebohé opičky zmutovaly a vyrostl jim mozek. Od těch dob se nákaza nejefektivněji šířila v davech. Podle dějin, vždy, když lidé postávali na náměstích a křičeli: ,,Štěstí! Štěstí! Chceme štěstí!“ Pak vystřelila ta loď a taková malá plešatá postavička s kozí bradkou naslibovala lidem spousty štěstí. Všechno mělo patřit všem. Jenže kolektivní verze štěstí nakonec utonula v zamrzlých kalužích krve v lágrech na Sibiři. Virus zmutoval v komunismus a masově zabíjel. Propukla pandemie. Polovina planety se z ní léčila skoro celé století. Běh dějin však pokračoval dále. Souběžně jinde vypukla hospodářská krize. Přinesla hlad a zoufalost. Zas lidé postávali na náměstích a křičeli: ,,Štěstí! Štěstí! Chceme štěstí!“ Taková malá postavička s knírkem je tenkrát překřičela. Polámala Kristův kříž. Virus zmutoval ve fašismus a s pachutí plynu znovu masově zabíjel. Až vyhloubil třiašedesát milionů hrobů obětí druhé světové války. Celá západní polokoule se musela spojit a válčit, aby se s pandemií i tentokrát vypořádala.
Bylo po válce, ještě nedosedl prach bombardovaných měst a už se objevila další modifikace viru. Bohudík už neměla na svědomí tolik smrtelných případů jako předchozí dvě. Kde se vzali tu se vzali, zčistajasna se odnikud vynořili obchodníci se štěstím. A začali rozšiřovat novou nákazu bankovkami. U se nás tato nejnovější mutace viru Š pořádně rozbujela až v osmdesátém devátém. Stály též davy v Praze na náměstí a sametově, celý nesmělý, volaly. ,,Śtěstí! Štěstí! Chceme štěstí! Zprvu to pro tentokrát vypadalo dobře. Oficiálně nebyla prolita ani kapka krve. Obchodníci se štěstím si však mnuli ruce. Mazali nám med kolem huby. Sáčko a úlysnej úsměv. ,,Budete šťastni, jenom když si koupíte naše předražené auto!“
Reklama roztočila šílený kolotoč i na českých televizních obrazovkách. Pomalu a bolestivě zarývala spáry do našich životů. Z plakátů se na nás tlemily vysmáté rodinky u snídaně, spokojeně futrující jogurt té určité značky. Hlásali, že nejštastnější dítě pod sluncem nosí triko vyprané v propagovaném pracím prášku. A i když třeba pereme v jiném, chceme být jako oni. Šťastní lidé z reklamy. Šoty s podprahovou reklamou nám vypálily do podvědomí cejch. Vznikla modla úspěchu v luxusu. Nejlepší člověk jest ten, který si nejvíce nahrabal. Štěstí se usídlilo ve stamilionových vilách na pobřeží. Elitou civilizace se stali obchodníci se štěstím.
Už více než 150 let se nejlepší mozky planety snaží objevit proti viru štěstí lék. Pod praporem přírodního výběru by s ním chtěli jednou provždy skoncovat. Jenomže do jejich předpokladů se vloudila drobná Darwinova chybička. Evolučně vytvořený tvor by byl proti viru imunní. Dle předpokladů pana Darwina by se měl člověk-zvíře nažrat a občas si zareprodukovat, což by mu mělo ke spokojenosti stačit. A byl-li by spokojený, byl by proti viru imunní. Nutně by se musel cítit šťastný.
Proč většina jedinců lépe situované poloviny lidstva, která se v pohodě přežírá a vášnivě se reprodukuje, šťastná není? Vysvětlení může přinést pouze domněnka, podle které virus nevyrostl na organických základech. Analogie se softwarovým virem se zdá být přesnější. Virus štěstí je mutace trojského koně či hackerského červa ničícího naše duše.
Poslední dobou se vzedmula nová vlna naděje. Rozumový imunitní systém lidstva zafungoval. Už neskočíme obchodníkům se štěstím na každý špek. Reklama dneška musí být čím dál tím rafinovanější. Dav už nekoupí každou nablýskanou kravinu s čudlíkama. I ti nejlibovější frajeři přišli na to, že už nepotřebují každé dva roky novou káru . Magická moc slůvka sleva slábne. Stejně tak tvůrcům ideologií s hlíbivíme frázemi, jedinec na špeka hned tak neskočí. Pandemii viru konce dvacátého století se snad podařilo zastavit. Jenže za to platíme krutou daň. Bohužel se objevil i nežádoucí vedlejší účinek léčby. Rozumová imunita jedinců oslabila spotřebu a situace vyústila v novou hospodářskou krizi.
Doporučuji! Preventivně se raději neshromažďujme na náměstích. Virus štěstí určitě zase zmutuje.
Obrázek v perexu byl vygenerován programem Double fractal v2.7