Je dobře, že se Respekt prezentuje jako maják demokracie a že vůbec takový maják máme. A je také určitě dobře, že kritizuje totalitní režim v Číně a poukazuje na porušování lidských práv ze strany představitelů tohoto režimu. Na druhou stranu postoj Respektu k Číně se mi zdá poněkud upjatý. Tak nějak většinou kritický – jednostranný a proto nutně zkreslený. V Číně nežijí jen krutovládci, žije tam miliarda a půl obyčejných lidí a spousta z nich je úžasná. Jedním z těch úžasných je bezesporu i spisovatel Liou Cch-sin autor výroku z úvodu.
Pravda je, že článků, které by se snažily o hlubší sondu do čínské mentality je v českém mediálním prostoru poskrovnu. Já jsem měl to štěstí, že jsem zhruba půl roku sdílel kancelář s čínským kolegou. Teď již bývalým kolegou. A jak už to tak v kancelářích mezi kolegy bývá, tématem našich rozhovorů nebyly vždy jen pracovní záležitosti. I když jsem s jeho názory a postoji často nesouhlasil, snažil jsem se je alespoň pochopit. Pochopitelné určitě jsou a v mnohém jsou i překvapivé. Rád bych se teď s vámi o ně podělil a tak trochu uvedl věci na pravou míru.
Takže především je potřeba vyvrátit mýtus, že by se Číňané cítili utiskovaný totalitním režimem, toužili se ho zbavit a doplout do rajských vod demokracie. Většinu lidí tam politika vůbec nezajímá. Mediální sítě nejsou v Číně ani zdaleka tak hustě utkané jako u nás. V každé čínské domácnosti není televize, o přístupu na internet ani nemluvě. Zejména na venkově ne. Na každé návsi není trafika, lidé nečtou noviny. Ve své nevědomosti si žijí spokojeně a šťastně. Vědí sice, že jejich prezidentem je Si Tin Ping, ale je to pro ně postava exoticky vzdálená, nedostupná a tak trochu mystická. Netouží po tom chodit k volbám, nevěděli by si rady s tím, koho si mají vybrat a měli by prý problém pro někoho zodpovědně hlasovat jen na základě kusých a povrchních informací z médií. Nedělají si o politicích iluze, to zas netvrdím, a právě proto nechtějí dávat v šanci svou důvěru.
Číňané prý také svým způsobem obdivují nás Evropany, jak lehce se dokážeme v mnoha věcech rozhodovat. Číňan to údajně tak nemá, často dlouho chodí kolem horké kaše, přešlapuje na místě a než, aby se nějak rozhodl, raději se nechá unášet proudem a pasivně si počká na to, jak to dopadne. To je prý hlavní rozdíl mezi naší a jejich mentalitou. A rozhodnutí, komu ve volbách hodit hlas patří mezi ta, kterým se rádi vyhnou.
Na druhou stranu pokud se nějaký Číňan rozhodne pro politickou kariéru, má prý dost šancí šplhat vzhůru v rámci stranických struktur a nepotřebuje k tomu marketingové a mediální triky.Určitě to není o uzavřené komunitě pár vyvolených jedinců. Je to ale hodně korupční prostředí, na tom jsme se s kolegou shodli. Ostatně v Česku to s korupcí není o mnoho lepší. Politici hrabou pod sebe celosvětově. Drobná výhoda čínského systému je v tom, že u nás každé čtyři roky nastupuje nová vyhladovělá garnitura. Snažil jsem se kolegovi vysvětlit, že mi Češi jsme z historických důvodů háklivý na slova jako komunismus, komunistická strana a že ji proto nepovažujeme za dobrou příležitost pro politickou kariéru. On tvrdil, že to chápe, ale že jejich komunisti nejsou zdaleka tak strašný jako byli ti naši.
Jak kolega často a rád zmiňoval, Čína byla po pět tisíc let říše. Lidé jsou zvyklí, že jim někdo vládne a že vládcům se nemá odporovat. Tak tomu bylo vždy, po celé generace a mají to zažité do krve, asi jako fakt, že voda teče z kopce. Veřejně se vyjadřovat proti vůli vládcům je v jejich očích stejně nemorální, jako například chodit po ulici nazí. Jen blázen se k takovým činům odhodlá. Je to pro ně asi tak stejně hloupý nápad, jako si vytrhnout zdravý zub. Kolega také neviděl důvod, proč by se kvůli tomu měl cítit méně svobodný. Moc prý nerozumí tomu, proč by politika měla mít něco do činění s pojmem osobní svoboda. Namítl jsem, že to už je možná výdobytek oficiální propagandy strany. Připustil, že možné to je, nicméně když se prý kdysi rozhodl odejít pracovat do Hongkongu a poté do Evropy, nikdo mu příliš nebránil.
Číňané jsou hlavně patrioti. Jsou si vědomi své velikosti a obávají se, že kdyby byla u nich nastolena demokracie, Čína se rozpadne na sto malých, bezvýznamných státečků a oni ztratí své výsadní postavení. Jsou na tu svou Čínu a všechno čínské náležitě pyšní. Myslím si, že kdyby je jejich vládcové stokrát uzurpovali, pořád jsou to jejich reprezentanti, tak se jich budou navenek zastávat, ochotni bránit jejich pověst až na krev. A taky strašně žárlí na Ameriku. Doufají, že se Spojeným státům brzy vyrovnají. Proto Čína vyslala tu sondu na měsíc a chystá se tam vyslat lidskou posádku. Na astronomické náklady nehledí, zvedne to prý čínské renomé a to jim prý stojí za to ty prachy utratit. Plánují postavit na orbitu Zeměkoule solární elektrárnu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to ekonomicky nedává smysl. Cena za kilowatt hodinu nikdy nebude tak vysoká, aby se to rentovalo. To je prý jedno, Čína si to může dovolit a to je to hlavní…