Podzimní deprese.
Přichází pomalu, postupně se vkrádá pod kůži, když je venku hnusně sychravo a brzo se stmívá. Vzpomínky na moře a prosluněný pláže už dávno odezněly. Prázdno v duši zaplnily starosti. Jindy tak fádní přerůstají do obludných rozměrů. Všechno je najednou blbý. Nic mě nebaví. Sedím schoulenej v koutě a koukám na starej, zrezivělej hák ve stropě. Než abych začal laškovat s myšlenkou, na čem bych se tak mohl oběsit, beru raději foťák a vyrážím ven.
Někdy nefotím, abych vyráběl snímky. Potřebuju splynout se světem a pak se v něm rozpustit. S depresí se nedá bojovat. Musíte si jí užít.
Až do konce…
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |