Genialita Winstona Churchilla spočívala v tom, že dokázal několika slovy vystihnout podstatné a svými projevy tudíž dokázal přesně pojmenovat problémy svého světa a zároveň nastínit rozumné možnosti řešení, vše samozřejmě vysloveno s pečlivou britskou zdvořilostí, dávkou osobní pokory a okořeněno přiměřenou špetkou suchého humoru. Kdysi údajně pronesl také větu, která na první dojem příliš demokraticky nevyznívá, ale zároveň dokonale zhodnocuje možnosti a limity demokracie. Cituji:“Demokracie má tu vadu, že hlasovat může opravdu každý, bohužel blbce nevyjímaje.”
Milý přátelé, kamarádi bratři na britských ostrovech vzdejte prosím hold odkazu tohoto velkého a významného evropského politika, jakým jistě Mr. Winston Churchill byl. Uchovejte jeho památku a věnujte mu v těchto dnech alespoň malou vzpomínku. Vzhledem k drsné historické zkušenosti, kterou si musel projít, si dovoluji předpokládat, že by byl býval zastáncem evropské integrace. Je dost možné, že též myšlenka na spojenou Evropu, tedy Evropu národů žijících v míru a vzájemně spolupracujích se zrodila právě v jeho moudré hlavě. A kdo ví, možná že ani myšlenka na Spojené státy evropské by mu nebyla cizí. Ale ať už byl autorem nápadu na evropskou integraci kdokoliv, byl ukuta těžkým žárem dvou v krátké době po sobě se opakujícich světových válek. Jenže bohužel, ihned po svém vzniku byla schlazena ledovou sprchou, když ještě ve stadiu zrodu utonula ve stalinistické propasti Sovětského impéria. Dříve než mohla spatřit světlo světa.
Výsledek britského referenda vrací vývoj Evropy o sto let zpět. Rázem jsme se ocitli zpátky v polovině dvacátého století. Pesimista se raduje, mne si ruce, že to říkal, že to s tou Evropskou unií nedopadne dobře a že měl pravdu. Optimista doufá, že snad nebude tak zle. Když se to vezme kolem a kolem, zatím se v podstatě nic vážného nestalo. Stoupenci brexitu zvítězili o pouhá 4 procenta. Jde o drobnou statistickou odchylku, chybu ve výpočtu, špatné vyhodnocení získaných dat. Ještě se můžeme tvářit, že se nic vážného nestalo. Moji milý Britové, ještě se můžete vrátit do naší stále ješte velkoryse otevřené náruče. Ještě je čas proces rozkladu zarazit. Ještě máte možnost neodejít od našeho společného, takřka rodinného krbu.
Referendum proběhlo jistě v pořádku, hlas lidu vyjádřil svůj názor a je potřeba ho respektovat. To asi nelze zpochybňovat. Co ale zpochybnit lze, je způsob vyhodnocení výsledku. Ano, v absolutních číslech výsledek referenda vypadá tak, jak vypadá, tedy 51,9% pro brexit versus 48,1% proti. Ano, dle britských pravidel vítězí těsným rozdílem stoupenci brexitu, avšak a v tom je zakopán pes, nikoliv podle pravidel obvykle používaných při hlasování v Evropské unii. Evropa hraje podle jiných not, nevítězí zde názor, pro který se vyslovilo nejvíce voličů. Většinový volební systém, který byl aplikován na výsledky britského referenda, se v rámci Evropské unie nepoužívá a jestliže se hlasování týkalo záležitosti EU, tedy členství, nebo nečlenství, mělo se hlasování logicky řídit především unijními pravidly, tedy se mělo hlasovat v rámci poměrného volebního systému. Jak by to asi vypadalo, kdyby se v EU hlasovalo většinově? Němci a Francouzi, kterých je celkem 150 milionů, by při každém hlasování naprosto dominovali. Hravě by přehlasovali jak 7 milionové Finsko, tak také 10 milionové Česko, nebo Švédsko. O 2 milionovém Estonsku ani nemluvě. Hlas většiny členů osmadvacítky by byl zanedbatelný. Právě proto se většinový systém v EU nepoužívá. Naštěstí má hlas českého, švédského, nebo estonského premiéra při jednáních Rady Evropské unie relativně stejnou váhu jako má hlas německé kancléřky.
A jak by to dopadlo, kdybychom poměrný volební systém aplikovali na výsledky britského referenda? Jak známo ve Skotsku získali odpůrci brexitu 62% hlasů, v Severním Irsku 56% , ve Welsu 48% v Londýně 60% a ve zbytku Anglie 47%.(zdroj Události ČT ze 24.6.2016). Sečteno, podtrženo:62+56+48+60+47=273, z čehož vychází průměrně 273/5=54.6%. Takže, dle evropské legislativy by se nám výsledek britského referenda úplně otočil. Brexit neplatí, elitní evropský klub se nemá důvod rozpouštět. Každopádně, kdyby nic jiného, Evropská unie nemusí výsledky referenda akceptovat a posunout vše do roviny právních sporů. Získat tak čas. Diskuze o tom, který volební systém měl být v okamžiku hlasování relevantní, jestli evropský nebo britský, můžou trvat libovolně dlouho, klidně až do dalšího referenda, které se může konat třeba už za dva roky, respektive do prvního takového referenda, ve kterém budou mít odpůrci brexitu navrch nejen relativně, ale také v absolutních číslech.
Gól nemůže být uznán, hráč stál v době přihrávky v ofsajdu. Brexit neplatí, hraje se dál a především Anglie, která je kolébkou fotbalu, by tomu měla rozumět. Byly to především vaše pravidla a ústupky, kterými jsme my na kontinentě po celá léta odanně řídili.Ladies a gentlemans, teď je řada na vás, aby jste pro jednou na oplátku ustoupili vy našim pravidlům. V této vypjaté chvíli se totiž rozhoduje o budoucnosti nikoliv pouze britské, ale o budoucnosti celoevropské. Proto, please, dopřejte sluchu těmto argumentům a uznejte brexit za neodhlasovaný, za poražený.
Tak a je to v suchu. Uff, to se mi ulevilo, Británie zůstává. Ohavná svatojánská noční můra se rozpustila v sobotním rozbřesku. Zvolání muž přes palubu byl naštěstí jen planý popalch. To jen anglický námořník odhodil do vln Atlantiku svůj starý nepotřebný kabát, uniformu koloniálního námořníka, poslední překážku na cestě do náruče své dívky, ušlechtilé a krásné Evropy. To jen balon snížil svou váhu, když se zbavil té obnošené koloniální zátěže, mohl se odlepit od paluby vysloužilé, ztrouchnivělé kocábky a konečně zamířit vzhůru k nebesům, pryč z nebezpečných rozbouřených vln oceánu nacionalistických vášní.