Reklama
 
Blog | Standa Salvet

Radost z brexitu

Píše se rok 1999. S čerstvou přítelkyní jsme si koupili jedenáctidenní zájezd do Anglie, Skotska a Walesu. Nadšení a natěšení, které se stupňovalo pohledem na bílé doverské útesy, záhy zchladil arogantní imigrační úředník.

Tehdy byla v Doveru celní kontrola rozdělena na dvě oddělení, pro občany EU a mimo EU. Zatímco tehdejší občané EU procházeli kontrolou jak na běžícím pásu, “mimoevropští” byli podrobováni zevrubné prohlídce zavazadel a interview s imigračním úředníkem. Ono interview nebylo nijak přátelské. Nezasvěcenému svědkovi muselo být hned jasné, kdo je polobůh a kdo ta špína z východní Evropy. A kdo má jaký přízvuk.

Úplně jsem tehdy nechápal, kde se ta britská nafrněnost bere. Vždyť já přeci také uměl svoji mateřštinu dokonale a k tomu, sice méně dokonale, ale obstojně angličtinu. On přece hovořil (možná jen) svou mateřštinu. Přijel jsem na návštěvu, jako turista na britské ostrovy utratit spoustu peněz, své celoroční úspory a takové přivítání jsem rozhodně nečekal.

Pachuť ze šoku ze setkání s onou pověstnou britskou “hrdostí” nás poté provázel po celý zbytek zájezdu, v menší či větší míře jsme se s ní setkávali doslova na každém rohu a zůstala ve mě ještě mnoho let. V konečném důsledku ovlivnila mé hlasování o vstupu ČR do EU v roce 2004. Vyslovil jsem se tehdy proti. Jsem také hrdý a sebevědomý člověk, nebudu se přeci cpát někam, kde mě nechtějí, nebo v lepším případě na mě shlížejí z patra.

Proto se teď ani trochu nedivím chaosu, který na britských ostrovech vládne nyní. A kdo zažil podobný nepříjemný střet z britskou arogancí a věřím, že takových lidí jsou zástupy, nediví se také. Britská nafrněnost a sebestřednost konečně dosáhla okraje propasti a strhla veškerou britskou společnost s sebou. Neboť věřím, že i tak v Británii žije hodně laskavých a sympatických lidí, kterých je mi opravdu líto. Následovat bude volný pád.

Odpusťte mi, prosím, mou škodolibost, ale jak jinak reagovat na frackovité chování britského rozmazleného adolescenta, který, ačkoliv se mu nic nedělo, nikdo mu nikdy neřekl křivého slova, sotva dojedl společnou večeři, bouchl do stolu a zvolal:“ Tak rodinko, s váma jsem skončil. Možná s váma budu nadále obchodovat, možná vás čas od času navštívím, ale vy ke mně do domu už nelezte.“

Pak se po osmnáctiměsíčním maratonu vyjedná smlouva, kterou on na konec těsně před koncem roztrhá a chce novou, ještě výhodnější. Chce vyzobat víc a víc třešniček na dortu protože on je Brit a kdo je víc. Chce podrazit svého souseda, kdysi také člena Velké Británie a snad se mu i pomstít za jeho odluku. Chce vyhnat všechny imigranty, které mu tam ta zlotřilá EU posílá, jako by jich v jiných částech unie nebylo také dost. Ale to mu nestačí, chce vyhnat i legální přistěhovalce z Evropy, kteří mu tam za minimální mzdu vykonávají práce, po kterých by rodilý Brit ani neštěkl. Chce obnovit bývalou koloniální slávu Anglie. Chce posílat 350 miliónů liber týdně do zdravotnictví, místo do Bruselu. Zkrátka a dobře, chce udělat Británii znovu velkou. (make Britain Great again).

Rád bych vás ujistil, že předchozí odstavec jsem si nevybásnil. Shrnul jsem v něm názory obyčejných Britů, které zazněly v dokumentárním filmu Brexitannia.

Dále bych rád citoval web ČT24, článek „Profit z brexitu? Firmy prchající z Británie míří ve velkém do Nizozemska“

https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2722748-profit-z-brexitu-firmy-prchajici-z-britanie-miri-ve-velkem-do-nizozemska

Až třetina firem sídlících ve Velké Británii se podle průzkumu bude kvůli brexitu stěhovat z ostrovů do zahraničí. Tento odliv už přitom začal: na kontinent míří banky, pojišťovny i centrály nadnárodních korporací. Řada z nich si za své nové působiště vybrala nedaleké Nizozemsko, které nabízí výhodný daňový systém…..

…….Z Británie se už do Nizozemska přesunuli výrobci elektroniky Sony a Panasonic i potravinářský gigant Unilever. A dalších 250 firem se k přesunu podle nizozemské vlády ještě chystá……

…..Británii opouštějí i britské firmy…..

Dobře jim tak, Britům jedněm. Jen ať si pořádně nabijí ústa! A snad se jednou mlýnské kolo dějin pořádně pootočí a naši imigrační úředníci na letišti Václava Havla budou přezíravě shlížet na chudé příbuzné z jednoho marginálního ostrůvku nedaleko velké EVROPY.

Protože jinak bude zle. Pokud Británie brexit ustojí a bude si žít nadále blahobytně a spokojeně, začne se nám to drolit i zde na kontinentu. A to by byla obrovská škoda.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama