Reklama
 
Blog | Standa Salvet

Nejen mrtvý vesmír mlčí

Mimozemské civilizace prokazatelně existují pouze ve světě lidské fantazie. Přesto všichni věříme, že nejsme ve vesmíru sami. Předpokládá se, že by technicky vyspělé civilizace měly vysílat nějaké elektromagnetické signály. Jenomže vesmír doposud rádiově mlčí.

Proč?

Protože lidstvo patří mezi technicky nejvyspělejší civilizace vůbec, ostatní ještě rádiové vysílání ani neobjevily.

 

Reklama

Chápu, že je to hodně překvapivá odpověď, někomu se může zdát chvástavá, ale došel jsem k ní několika logickými úvahami. Abych cti netratil, budu se v následujícím textu všemožně snažit, abych toto své tvrzení obhájil.

Tak tedy vězte, že:

Náhodou vznikl vesmír ve Velkém třesku.

Náhodou byl přesný rozdíl mezi hmotou a antihmotou, takže nám po následné anihilaci vůbec nějaká hmota zbyla.

Náhodou byla rychlost, s níž se vesmír začal rozpínat přesně taková, jaká měla být. Pokud by byla menší o hodnotu jedna ku 15-ti místnému číslu, vesmír by zkolaboval dříve, než by dosáhl naší přítomnosti.

Náhodou se objevily nepatrné rozdíly v hustotě raného vesmíru. Rozložení těchto energetických fluktuací totiž přesně odráží pozdější rozložení hmoty v galaxiích.

Náhodou je hmotnost neutronu přibližně o desetinu procenta větší než hmotnost protonu. Kdyby tomu bylo obráceně a hmotnější by byl proton, tak by nikdy nemohla vzniknout vůbec žádná atomová jádra.

Kdyby byla silná jaderná síla (lepidlo na protony) jen o 5% menší, nedržela by pohromadě jádra těžkého vodíku a tudíž by nebyla možná přeměna vodíku na helium. Hvězdy by se nikdy nerozsvítily.

Kdyby byla naopak o 5% silnější, termonukleární fúze by probíhala snáze a v raném vesmíru by se veškerý vodík přeměnil na hélium. Kdyby nebylo vodíku, Slunce, ba ani voda by nebyla.

Náhodou Země obíhá kolem Slunce v takové vzdálenosti, aby se na jejím povrchu mohla vyskytovat voda v tekutém stavu.

Náhodou má uhlík, jako jediný prvek, schopnost vytvářet dlouhé řetězce v podobě molekul a makromolekul organických sloučenin.

Náhodou byla v praoceánu tak vysoká koncentrace aminokyselin, aby se z nich za 300 miliónů let stihly namíchat první organismy schopné reprodukce. Praoceán se na povrchu planety Země zkapalnil před 3,8 miliardami let a staří nejstarších zkamenělých tvorů (stromatolitů) paleontologové odhadují na 3,5 miliard let.

Náhodou byly k těmto reakcím vybrány pouze levotočivé aminokyseliny a pravotočivé sacharidy, i když se volně obě variace vyskytují stejnoměrně.

Náhodou je genetický základ všech živých organismů z velké části totožný.

Náhodou vyhynuli dinosauři, protože nebyli schopni vytvořit inteligentní druh.

… a tak se úplnou náhodou mohli před 40000 lety objevit na Zemi první lidé.

Není už těch náhod náhodou trochu mnoho? Alternativa kreacionismu, ruka Stvořitelova, se pod jejich tíhou a množstvím mění v nevyhnutelnost. A to jsem ještě určitě na některé zapomněl a o některých ani neslyšel. Copak vy to v tom nevidíte? Pravděpodobnosti výskytu jednotlivých jevů se samy o sobě blíží nule. První platná číslice sedí až tak ve dvacáté řadě za desetinnou čárkou a samými nulami. Celkově se pak, v součinu pravděpodobností, stává celý proces od Velkého třesku k životu téměř nemožným.

Příkladem budiž zmiňované shlukování hmoty do větších objektů, hvězd resp. galaxií. Stáří vesmíru je 13,7 miliard let a naše Galaxie je jenom o 100 miliónů let mladší. Dokážete si představit, jak dlouho by trvalo náhodě nashromáždit potřebné množství materiálu pro její stavbu pouze pomocí gravitace? Koncentrace hmoty v mezihvězdném prostoru je tak mizivá, že v jednom kubíku potkáte sotva čtyři atomy vodíku. Stihlo by se jich setkat 10 na 33 tun za 100 miliónů let? Navíc rozpínání vesmíru je jaksi od sebe neustále oddaluje rychlostí 23500km/s. Ani v časovém harmonogramu Hospodinova projektu by nebylo pro takový úkol dostatek času. Rozložení hmoty v prostoru muselo být pečlivě naplánováno dopředu a vloženo jako vstupní data pro způsob provedení samotného Velkého třesku. Někým, nebo něčím. Nevěřím, že by sama náhoda rozdala souřadnicové karty tak přesně.

Novorozená galaxie byla složená výhradně z vodíku a hélia. K dalším prvkům se musela teprve prokousat ve druhé generaci hvězd. To znamená, že před Sluncem musela existovat nějaká jiná hvězda, která vybuchla v supernovu, čímž obohatila naší mateřskou mlhovinu o většinu prvků. Nebo pravděpodobněji několik supernov. Stáří Slunce je 4,6 miliard let, celý proces se tedy musel stihnout za 9 miliard let. Dlouhá doba, ale když zhruba 5 miliard let zabere první generace hvězd, zbývají 4 miliard na nashromáždění látky pro mlhovinu a celý proces vzniku hvězdy. Stačí to? Šlo by to někde rychleji? Předpokládám, že ne.

Suma sumárum, z pohledu ateisty je život vysoce nepravděpodobná a tudíž obtížně opakovatelná záležitost. Natož v daných časových intervalech. Maximálně bychom mohli doufat v existenci tak tří nebo čtyř dalších obydlených planet. V tak malé společnosti můžeme směle tvrdit, že je lidstvo jednou z technologicky nejvyspělejších civilizací, ta naše by mohla být nejhůře čtvrtá nejvyspělejší.

To z hlediska silného antropického principu je situace mnohem optimističtější. Byl-li vesmír stvořen kvůli inteligentnímu životu, pak se v něm civilizace musí rodit jako na běžícím pásu. Proč tedy radiově mlčí?

Evoluce v rukou božích logicky musí trvat všude přibližně stejně dlouhou dobu. S drobnými odchylkami způsobenými překonáváním lokálních specifik. Počítám tak plus, mínus 100 tisíc let. Je-li z výše uvedených důvodů naše Galaxie jedna z nejstarších a Slunce v druhé generaci hvězd, jako že to tak vypadá, pak evoluce na Zemi startovala ve předních řadách, s velmi dobrým pole position. A tak i ve stvořeném vesmíru může lidstvo figurovat na předních příčkách žebříčku technologického pokroku. Zdůrazňuji slovo technologický, protože pod stvořitelovým dohledem asi nebude technologický vývoj důležitější než duchovní.

Myslím si, že se lidstvo tak trochu vymklo z božího plánu, když technologický vývoj člověka předběhl ten duchovní. Počítače se tu měly objevit až tak za tisíc let, první Windows za dva a Visty za deset. Ať se vám to líbí nebo ne, ještě jsme nedospěli na to, abychom si mohli hrát s hračkami typu jaderná energie nebo genetika. Ani ostatní oblasti průmyslové výroby nejsme schopni zkrotit do patřičných, nedestrukčních čili ekologických mezí. Sobecký gen člověka může do dvou set let vymýtit veškerý život z povrchu zemského. A vám je to úplně jedno. Upozorňuji předem, že to také nehodlám řešit, pouze vyhodnocuji nastalou situaci. Já šetřit plasty, energií ba ani ovzduší neplánuji. Vy ano? Ať se uskromní někdo jiný, že.

Je-li ve vesmíru běžný jev, že technologické civilizace dosahují životnosti nejvýše 5000 let (zatím to vypadá, že ta lidská se podstatně vyššího věku nedožije), pak můžeme být na aktuálním žebříčku technické vyspělosti opět hodně vysoko, prostě protože se blížíme ke konci našeho technologického vzplanutí.

Zdroje: wikipedia, J. Grygar: Vesmír, jaký je, S. Hawking: Stručná historie času

foto v perexu: www.freeimages.co.uk

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama