Reklama
 
Blog | Standa Salvet

Budoucnost a zákon o obecném referendu

Píše se rok 2028. Nedávno jsme oslavili sto desáté výročí založení republiky. Byly to ale smutné oslavy. Český národ to nezvládl, český stát kolabuje. Pouze deset let po té, co byl poslaneckou sněmovnou schválen zákon o obecném referendu. Nefunguje policie, nefunguje zdravotnictví, školství, nefunguje odvoz odpadků ani hromadná doprava. Důvod je nasnadě, ve statní kase chybějí peníze.

Státní dluh bobtná do obrovskych rozměrů. Nás, ale na rozdíl od Řecka dva dvanáct nikdo zachraňovat před státním bankrotem nebude. Euro jsme na rozdíl od Řeků nikdy nepřijali. Navíc jsme v roce 2021 s velkou pompou vystoupili z Evropské Unie. Byl to tvrdý czexit, nikdo s náma o ničem nevyjednával. Asi víte, proč. Protievropská nálada ve společnosti, trocha dezinformační kampaně jemně přikrmená obavami z migrační krize a referendum o vystoupení z EU bylo na světě. To bylo slávy, že jsme z toho venku. Kvóty se nás už netýkali. Jenom se lidem tak trochu zapomnělo říct, že strašák jménem povinné kvóty na přerozdělování migrantů byl pohřben už dávno před tím, již v roce 2017. Ano, stalo se tak v pátek 20. října na summitu Evropské komise, tedy v předvečer oněch osudových parlamentních voleb, ve kterých SPD Tomia Okamury získala 22 poslanců. Koho by však v té euforické době zajímal takový detail. V sázce byla nezávislost a samostatnost českého národa. Všichni nosili na klopě trikolory. Všude vysely plakáty s Masarykem, sv. Václavem, Janem Ámosem Komenským a Okamurou. Studenti opilí radostí pálili na Opletalově třídě nenáviděné modré vlajky se žlutými hvězdami. Prezident Zeman, který se právě chystal na svou třetí kandidaturu do úřadu, vyhlásil tři dny mimořádného státního svátku, aby všichni občané, i ti pracující, měli možnost slavit.

Jen Václav Klaus mladší musel malinko poopravit svou tehdejší předpověď. Nezchudli jsme tehdy o jednu třetinu, ale minimálně o dvě. Kdepak, nestalo se z nás středoevropské Švýcarsko, to ani náhodou, ba ani Norsko. Moravské naftové doly nás rozhodně nespasily. Ale, co spalovacím motorům beztak už tehdy zvonila hrana. Postupně měly být nahrazeny elektromobily.  Ještě, že potravinářský gigant a národní klenot Agrofert potichu a nenápadně převzal naše lithiové doly pod svá ochranná křídla. Američan Elon Musk a jeho Tesla si už na ně brousili zuby.  Jediný výraznější zdroj příjmů, který nás teď drží nad vodou. Tedy, po pravdě řečeno, ještě do nedávna držel. Déle se prázdná státní kasa nedařila naplnit ani s lithiem.

Se ví samo sebou, že po takovém úspěchu přicházelo jedno referendum za druhým. A tak můžeme zase kouřit v hospodách, v prostředcích hromadné dopravy, ve školách, nemocnicích. To je panečku ta pravá svoboda, smět si zapálit, kde se vám zachce! Cena másla se uzákonila na 22 korunách za 250g kostku, cena půlitru piva na dvacce. Hlas lidu v referendu zavolal pak ještě několikrát a tak mu vděčíme za to, že u nás máme znovu zavedený trest smrti, zrušené EET, legální marihuanu i euthanazii, islám je postavený mimo zákon a především máme uzákoněný čtyřdenní pracovní týden, pět týdnů dovolené, čtrnáctidenní vánoce, sick days, osmdesáti procentní nemocenskou….

….jenže tyto sociální výdobytky jaksi s sebou přinesly padesáti procentní nezaměstnanost.

Bohužel, je to tak. Navzdory všem těm výhodám, které si občané odhlasovali, se Česko nestalo rájem na zemi. A nemusím být ekonomický Einstein, abych vám řekl proč. Kdo mohl, a něco uměl, emigroval ještě před czexitem do zemí Unie. Teď už to bohužel není tak jednoduché. Například Slovensko postavilo na hranicích s Českem plot z ostnatého drátu a střeží ho po zuby ozbrojení evropští pohraničníci. Dneska je téměř nemožné se z Čech do schengenu dostat. Není divu, ta dvoumilionová uprchlická vlna z let 2021 až 2022 byla i na vyhlášenou slovenskou pohostinost příliš velké sousto. Ovšem smutné je, že té všeobecné protičeské nálady na Slovensku využil miláček českých babiček, náš bývalý premiér Andrej Babiš. Založil Hnutie Nie Čehúnům, suverénně vyhrál volby a stal se premiérem, pro změnu, slovenským.

Suma sumárum,  stojíme nad propastí, demografická krize v ruku v ruce s postczexitovým hromadným exodem způsobila,  že lidé důchodového věku mají pohodlnou nadpoloviční většinu. Po té, co si před dvěma lety v referendu odhlasovali penze ve výši  dvojnásobku minimální mzdy, staly se mandatorní výdaje devadesátipěti procentní a de facto jedinou položkou státního rozpočtu. To nás dorazilo. Ještě, že s nabídkou pomoci přispěchal jiný slovanský bratr, když nás bratia Slováci tak hanebně hodili přes palubu. O víkendu se koná referendum o připojení českých zemí do Spravedlivého Splečenství Slovanských republik, zkráceně SSSR. Automaticky tím zanikne naše členství v NATO a  definitivně se tím zpřetrhají poslední vazby na prohnilý, imperialistický, buržozní Západ. Nevadí, ruský medvěd ten už nás ochraní! A zaplať pánbůh si můžeme být jisti, že se konečně zbavíme všech těch naivních, havloidních, sluníčkářských ideí, jako je demokracie. Ta demokracie, která nás svými nesmyslnými referendy poslala ke dnu. Chce to vládu pevné ruky a pevná ruka Vladimíra Putina nás jistě neomylně přivede k lepším zítřkům, zářné a skvělé budoucnosti.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama