Při mobilizaci v roce 1938 mělo Československo ve zbrani více než 900 tisíc mužů, kolem svého území vybudovalo solidní pevnost z takzvaných řopíků. Přesto prezident Beneš do horkého konfliktu s německou fašistickou mašinérií nešel. V paměti mi uvízla věta jeho hereckého představitele Martina Fingera v seriálu České století. Řekl “Jsme slabí” A měl bohužel pravdu. V poměřování armád jsme byli, jsme a vždy budeme slabí. Dodnes se mi zatínají chodidla v pěst, když si na to vzpomenu. Nevím, jestli to tehdy pan Beneš skutečně takhle výslovně řekl, ale pravdou jest, že vydal onen rozkaz “Nestřílet” Zlomil tím záda národa. Ačkoliv si musíme přiznat, že by to byl hrozný masakr, kdyby se Beneš zachoval statečněji. Řopíky i statečnost by nám nebyla nakonec k ničemu. Hitler měl převahu ve vzduchu. Zastaralé dvojplošníky Avia by jen stěží vzdorovali Luftwafe. Přesto se po osmdesáti letech člověk těžko smiřuje s tím, že jsme se tenkrát nebránili. Léta jsem o tom přemýšlel, ale nemůžu si pomoct. Jediný byť teoretický způsob, jak by Československo mohlo zastavit Hitlera a zabránit jeho choutkám na Sudety, by byl ten, kdyby tenkrát Beneš disponoval atomovou zbraní. Bohužel mu k tomu snu scházelo asi 8 let technologického vývoje.
Škoda. Jak ten příběh pokračoval, všichni víme. Mnichov byl branou ke 2. světové válce, Vítěznému Únoru, ruské okupaci v šedesátém osmém.. Mnichov spustil proud událostí, otočil kormidlem našich dějin na východ. Na 40 let jsme se propadli do sféry sovětského vlivu. A jak vidno, ani 30 let po sametové revoluci jsme se z něho nevymanili. Jsme stále slabí. Ruští agenti si na našem území vesele operují, vyhazují si do vzduchu sklady munice, jak se jim zlíbí. Hlava našeho státu se nezřídka chová jako zaměstnanec ruské rozvědky. Není divu, že Vladimír Putin často hovoří o tom, že by rád obnovil slávu sovětského impéria alespoň k německým hranicím.
Pravda, zatím jsme součástí NATO, zatím stále ještě platí článek 5. Ale můžeme se na to spoléhat do nekonečna? Americký prezident Biden dělá všechno možné, aby zabránil konfliktu na Ukrajině, zároveň se ale nechal slyšet, že američtí vojáci na obranu Ukrajiny krvácet nebudou. Můžeme se jen dohadovat, zda byl vůbec ochoten riskovat a nasadit americkou armádu ve Východní Evropě, byť by to bylo na obranu Litvy, Polska, nebo dalších členů NATO. Kdo ví? Jeho předchůdce Trump dokonce v předvolební kampani sbíral body za poznámky o zrušení NATO. Nemůžeme se divit, Atlantik je široký, americká politická scéna je v posledních letech rozbouřená. A Evropská unie? To není vojenská mocnost, nemá vlastní armádu. Dokud nebudeme platit eurem, nemůžeme se stoprocentně spolehnout ani na naše evropské spojence. Precedens Mnichova stále ještě zdvihá výstražný prst z hlubin dvacátého století. Věřím, že hořkost ze zrady z Čechů dosud nevyprchala. Po generace na tu zradu nezapomeneme. Svým způsobem je to dobře. Národ, který se nepoučí ze svých dějin, nemá šanci obstát.
Nic netrvá věčně, ani mír netrvá. Mírová spojenectví na prahu války selhávají. Východní Evropa bohužel sousedí s Ruskem bezprostředně a Rusko bude vždy agresorem. Ostatně proto v průběhu dějin narostlo to takové obludnosti (myslím rozlohou). Vždy, když se dostane k moci nějaký egomaniak, hrozí válečný konflikt. Nebylo by to to poprvé, jistě ani naposled. Ať to byli Napoleon (Francie), Hitler(Německo) a další. O to hůř, že jeden takový egomaniak právě sedí na ruském trůně. Jsme malá země, plná mírumilovných občanů aktuálně s 20 tisícovou armádou, ale i kdybychom vybudovali milionovou, to znamená, že každý pátý muž by byl voják, pořád by to nepřineslo jistotu, že naše armáda dokáže naše území ubránit. Dějiny jsou ze své podstaty nestabilní. Velikost naší armády nikdy nebude oslňovat krvelačného geopolitického predátora do té míry, aby schladila jeho choutky zahryznout se do českého masa.
A pak: konvenční zbraně už dávno nejsou rozhodující figurkou na šachovnici světových generálů.
Je na čase, abychom si pořídili jaderný arzenál. Vím je to šílená představa, těžko se mi to říká, ale …
Pokud se každých 30, 50, 80 let let nechceme klepat před svalovými exhibicemi mocných sousedů, měli bychom o tom začít uvažovat. Nepochybuji o tom, že bychom si tu atomovku dokázali obstarat. Ekonomicky i technologicky na to máme. Jaderných inženýrů máme dostatek, umíme Dukovany, umíme Temelín, v jaderném výzkumném ústavu v Řeži máme tokamak
Věc má vlastně jen jeden háček. Zemanův jaderný kufřík. Dovedete si představit tu katastrofu, kdyby takový svéráz, jako je současná hlava českého státu měl k dispozici tak strašlivou zbraň? Ale možná, dovedu si představit, že by pak český národ při prezidentské volbě hlasoval zodpovědněji . Doufám, že ano, v tom jsem optimista.