Pokud bych to měl upřesnit, tak bych napsal úměrný škodě kterou způsobili, kde by bylo vyčísleno i mravní zatížení společnosti takovýmto jednáním, a jakékoli náklady s tím spojené.. Takovouto částku bych vzal, vynásobil 2ma (jako třeba za zneužití pravomoci veřejného činitele..) a přičetl ji na debet člověku zodpovědnému (a samozřejmě odsouzenému) za rozkrádání státního rozpočtu..

U té neodvratitelnosti bych se obával právě té schopnosti něco prokázat, či vůbec dostat před soud. První vlaštovku uvádíte, snad se objeví další..

Pro možnost pružně reagovat by stačila jakási „rezerva“ např povinně tvořená v době hosp růstu..

Jinak ekonomicky tuto-současnou (a hlavně minulou) „pružnost“ považuji za příliš drahou (samozřejmě chápu, že pro expandující podnik je vhodné být do jisté mírý zadlužený, nicméně za předpokladu návratnosti této investice.. – ta je podmíněná efektivitou fungování daného ekonomického subjektu, vynaložení daných prostředků).

Řešení této problematiky na politické úrovni v době recese je samozřejmě chybou – mělo být řešeno v době růstu.. Ovšem časování bylo dáno spíše slibným počtem hlasů za „Řeckého strašáka“..
(Snaha o vyrovnaný rozpočet v současné situaci by dle mého byla také chybou..)

Nějakou ústavně zakotvenou nulová tolerance deficitu státního rozpočtu mít sice můžeme, ale prakticky by byla k ničemu. Museli bychom totiž v té ústavě mít přesnou tabulku, jaká částka na jaký účel může ještě jít a na jaká už ne. Chápete? Jinak se nedohodnem, kdo totiž onu mez konkrétně překročil. Ministr obrany, ministr zdravodnictví, ministr školství…A to by zas nešlo pružně reagovat na aktuální situaci.