Komentáře: Druhý rozměr času

Od: Korf

Korf — Thu, 05 Aug 2010 13:06:07 +0000

Re: Cas v relativite
Pardon, cetl jsem to spatne, respektive prilis krute k vam.

Ja bych preferoval spise sjednoceni nez prunik.;) Pokud na vysvetleni necoho staci fyzika, tak na to pouzijme fyziku, Pokud ne, tak hura do mystiky, filosofie, teologie, kazdemu podle jeho chuti. (Problem ale pak muze nastat s interpretacemi fyzikalnich vysledku, viz. QM.)

Od: Standa Salvet

Standa Salvet — Wed, 04 Aug 2010 19:04:47 +0000

Re: Čas v relativitě
Možná, že si úplně přesně nerozumíme. Připouštím, že chyba může být i na mé straně, ale myslel jsem to tak, že neexistuje absolutní čas, který byl byl nadřazený všem vztažným soustavám.

A za druhé, na některé otázky mi fyzika přináší pouze neuspokojivé odpovědi, a tak se je snažím najít v rámci mystiky (přesnější by byl výraz teologie). Nezavrhuji ani jedno z obou paradigmat, spíše se snažím najít jejich průnik.

Od: Korf

Korf — Wed, 04 Aug 2010 13:08:28 +0000

Cas v relativite
„Dalo by se z toho odvodit, že stejně tak neexistuje žádný absolutní, nebo nadřazený čas.“
Toto v zadnem pripade z teorie relativity neplyne. Prave naopak, specialni teorie relativity ma „nadrazeny cas“ a sice vlastni cas. Tj. cas, ktery je spojeny s vasi vlastni soustavou. (Timhle cas meri treba za jak dlouho se rozpadaji nestabilni castice ci jadra.)
Kez by se teorie relativity jmenovala spise teorii invariantu…
Je mi jasne, z celkoveho hlediska clanku je to uplne jedno a moje pripominka je de facto hnidopisska, jenze to je typicka situace tahani fyziky nekam, kam nepatri a je tam vicemene zbytecna.

Mystika a dusevno je alternativa k fyzice? Jakoze alternativa ve smyslu „bud anebo“?

Od: Standa Salvet

Standa Salvet — Tue, 03 Aug 2010 22:38:09 +0000

Re: zkratka toho, co o skutečnosti víme,
není jednoduše naleznutelná. Myslím, že lidstvo nebude nikdy disponovat takovým množstvím vstupních dat, aby bylo možno najít vůbec nějakou odpovídající sjednocující teorii a už vůbec ne, pokud se bude dívat pouze dalekohledem nebo mikroskopem. Už jsem se to snažil několikrát na svém blogu naznačit, že svět, který vidíme, není ten, který je. Proto mě tolik zajímá mystika a duševno vůbec.(jako alternativa k fyzice) Přiznávám, že ani s jejich pomocí se patrně nikdy nedopátráme odpovědi, ale i cesta může být cíl.

Tím vám nechci oponovat, pouze rozvinout diskuzi. 🙂 Jinak děkuj za velmi podnětný příspěvek.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Tue, 03 Aug 2010 16:40:53 +0000

To se mi líbí –
například sen: reálná složka se velmi malá, imaginární složka obrovská. Takhle nějak by to mohlo být 🙂

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Tue, 03 Aug 2010 12:13:55 +0000

jednoduše nalezitelná.
Teorie není nic jiného než formalizovaná představa. A díváme-li se na některé jevy shora i zdola, díváme se jakoby jednou dalekohledem a jednou mikroskopem. Najít brýle, které by v sobě slučovaly obojí pohled, je těžké.

Ale to nemá nic společného s mystikou, s nějakým „životem po životě“. Wirklich ist was wirkt. Existuje to, co ovlivňuje. Modely, které nalézáme pro lepší organizaci našich zkušeností s realitou, tu realitu zcela jistě nevytvořily. Je to jen naše (chabá, ale emočně působivá, to ano, zkratka je „aha efekt“, reorganizační blesk v naší mysli) reprezentace toho, co na nás působí. Nikoli nějaká „bohem daná pravidla“. Jakkoliv ta aha-emoce nás svádí postavit si své myšlení na piedestal a klanět se extrapolovanému velikému duchu:-)

Jen si postupně uvědomujeme, jak moc je skutečnost složitá a jak moc je naše myšlení jednoduchoučké.

Analogie totiž nelze vždy extrapolovat. Součet malých tavíren železa nedá vysokou pec a Archimedova páka není nástroj pro hýbání Zemí:-).

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Tue, 03 Aug 2010 11:49:01 +0000

Co to je hledání teorie
Máte to sesumírované pěkně. Imaginární čas bych ovšem raději nazval časem osobním, protože na rozdíl od reálného času, který je vysoce kvazistabilní a jeho různost se projevuje až na velkých prostorových-gravitačních škálách, je osobní čas nesrovnatelný, neměřitelný…

I když vlastně možná ne, myslím, že by se do budoucna dal měřit jako počet memetických kvant (operací s minimálním rozlišitelným a „mezimozkově srovnatelným“ významem) v nějakém reálném okamžiku. Asi jako když máte počítač, který vykonává nějaké intenzivní operace, a počítač, který se víceméně fláká – tak onen „osobní čas“ bude u toho pracujícího vyšší. K tomu je potřeba samozřejmě vzít v úvahu i různé frakvence procesoru. počítače nejsou stejné – a mozky teprve ne, tam zatím ani onen bit, kvantum významu, neumíme určit.

Jen si myslím, že v úplných základech pohledu na svět se obrovsky lišíme. Když se nedaří nalézt sjednocenou teorii, znamená to jen, že prostě „zkratka“ toho, co o skutečnosti víme, není